Runy a jejich původ
Runa je ve staré angličtině a příbuzných jazycích slovo, které znamená záhadu, tajemství, význam se dochoval až dodnes a znamená šeptání - round nebo rown. Runy nalézáme od 2. stol.př.Kr. přes pozdní středověk až po součastnost, na rozsáhlém území od Islandu po Rumunsko, od Baltu po Středozemní moře.
Runy se ryly do dřeva, kosti, kovu, kamene a nikdy se nepsaly ikoustem a perem. Runové abecedy jsou známy jako futhorky nebo futharky. Názvy jsou, podobně jako názvy ostatních abeced, vytvořeny z několika prvních písmen (latinské A,B,C,D, řecká alfabeta atd.) Runová abeceda je tedy nazvána podle zvukových podob prvních písmen F U, Th, A, R, K v pozdějších podobách F, U Th, O, R, K. Jako u každého písma prošla v průběhu staletí původní podoba nejrůznějšími změnami.
Proto se rozlišují tři hlavní varianty runové abecedy. Původní -nejstarší - podoba se odborně jmenuje germánský futhark prostý, skládá se z 24 symbolů, každý z nich má pojmenování. Asi okolo roku 800 po Kristu, se objevily další dvě varianty a to v anglosaské Anglii a ve vikingské Skandinávii. Anglosaské písmo zvyšuje počet znaků nejprve na 28 a pak na 33. Naopak ve vikingském písmu došlo k redukci na 16 symbolů. Vznik obou variant se přisuzuje vlivům změn v jednotlivých oblastech, existují však důkazy, že původní písmo o 24 znacích bylo pořád používáno k magickým účelům.
Čtvrtou variantou runové abecedy je takzvané armenské písmo vytvořené Guidem von Listem. Byl ve své době velmi populárním okultistou. Runy se mu prý zjevily potom,co přechodně ztratil zrak po oční operaci. Právě armenské písmo tvořilo základ nacistického kultu run, je tedy krajně podezřelé jak pro svůj původ, tak i svojí minulostí.
Runatál - je norská báseň rozdělená na dvě různé části, obě části mají při poznávání run co říci. První část je jakýmsi úvodem. Týká se Ódinovy oběti na stromu světa Yggdrasilu, odkud po devíti dnech a devíti nocích přinesl runy.
On visel na větry zmítaném stromě, v neznámu co koření, jsa proklán po devět nocí moudrý Ódin sám sobě obětí.
Nejedl chléb a nepil nic, jen hledal v hlubin tmy, pak zaplakal a runy vzal. konečně vrátil se.
Bolthornův syn, který jest otcem Bestliným, devět mi písní pěl, medovinu mi naléval, čarovný Odraedir.
Pak rostl v tajných věděních v moudrosti veliké ožily skutky ve skutcích a slova slovům dala žít. Runám se uč, uč se jíst, ty mocné znaky ság, znaky, jenž Bolthorn krví psal a Ódin do skal vyrýval.
Pro Ásy Ódin, pro elfy Dain, Dvalin pro trpaslíků svět, Asvid pro obry ukrutné, a teď je ryju já.
Než stvořen člověk, Thund je ryl, co rychle vzchází, uvadá.
Osmý verš si zaslouží pozornost:
Umět rýt, umět číst, vědět jak barvit, ověřit kterak se ptát a oběť dát, odeslat je, i moc jim vzít.
Spíše se ptej než přechvaluj, dar každý hledá dar, raději odpusť než zatrať: dříve než člověk napsal Thund.