Šamanské cestování
Trochu více tu nastíním, jak vypadá klasické šamanské cestování.
Jde čistě o informativní článek, než o nějaký návod. Do ŠC je velmi příhodné, když vás někdo zasvětí. Tím myslím, že vám říká, co a jak a dohlíží na vás. Ukáže vám dolní a horní svět a pomůže najít spojence atd. Tím se stanete samostatnějšími.
Ze začátku je důležitý záměr. Záměr vám pomáhá se na druhé straně „nezapomenout“ nebo spíše „nezacestovat“. Je to vámi zformulovaná věta (souvětí…), která plně charakterizujete, co chcete na druhé straně řešit. Jde totiž o to, že když vycestujete, tak můžete být třeba něčím unešení a zapomenete, co jste vlastně chtěli dělat. A pak třeba jen bezcílně brouzdáte. Na druhou stranu se zpravidla chodí za nějakým účelem.
Pak je také fajn mít nějaké klidné místo, kde vás nikdo nebude rušit. A kde bude trochu temno, aby vás nerušilo světlo. Popřípadě stačí šátek na zakrytí očí.
Za další je potřeba mít buben, či aspoň jeho nahrávku. Já osobně nahrávky moc neuznávám, kvůli neautentičnosti zvuku. Krom toho, reálný zvuk bubnu vás lépe „nese“. Ze začátku se bubnuje zcela monotónně zhruba 180 úderů za minutu (to číslo je orientační). Monotónnost bubnu má za následek změnu mozkových vln a tím se dostáváte do změněného stavu vědomí, ve kterém se cestuje. Ze začátku je lepší, když bubnuje někdo jiný než vy. Vy jen pohodlně a uvolněně ležíte. Jakmile se začne bubnovat, může se začít cestovat.
Obvykle se vycestovává přes nějaké místo na cestování. Nejčastěji jeskyně, díra…ale může to být cokoliv. No a pak už jdete za svým cílem. Až uděláte co potřebujete, tak bubnování ustane (pokud bubnuje někdo cizí, tak musí cítit, že končíte, nebo se prostě dohodnete třeba orientačně na 15 minutách) a následuje 4x7 úderů. To je ohlašovací signál. Naznačuje všem, že mají končit a vracet se. Po signálu se znova bubnuje. Tentokrát na návrat. Bubnuje se znova monotónně, ale rychleji než předtím. To trvá asi tak půl až minutu. To je čas na návrat do těla. Potom následuje znova signál 4x7 úderů, který ohlašuje konec cesty. Pak následuje nejlépe zapsání cesty do deníku.
Ty signály, čas na návrat a záměr je potřeba dodržovat. Jinak je cesta taková rozplynutá a není v tom ten řád.
S přibývající zkušeností se dá cestovat v sedě, ve stoje a i za pohybu. Ten pohyb občas velmi pomáhá. Pohyb neřídíte vy, necháváte, ať se tělo hýbe, jak potřebuje. Dále se dá i bubnovat k vlastní cestě. Vše záleží jen na tom, zda vás to z cesty nevytrhuje zpátky do těla.
Účel cest může být různý a také se tam dají dělat různé věci. Něco už jsem psal výše. Ze začátku je potřeba mít spojence, nejlépe více než jednoho. Spojenci pomáhají člověku, ale rozhodně nejsou všemocní. Mají i různé znalosti a budou vám průvodci po neznámých místech. Dál, za kým se cestuje ze začátku, je váš duchovní průvodce. Ten většinou přispívá radou něž nějakou sílou či energií. Zato toho ví velmi mnoho o vás. Dál je tam nepřeberné množství dalších bytostí, ale všechny vám nemusí být příznivě nakloněny. Pak se také cestuje na různá místa, která mají nějaké speciální vlastnosti (např. léčení).
Z výše uvedeného je patrné, že se tam dá najít spousta informací. Jen je potřeba se k nim umět dostat a to není vždy tak jednoduché.